Hned několika úspěchů dosáhla Střední škola nábytkářská a obchodní Bystřice pod Hostýnem na největší přehlídce škol a zaměstnavatelů v České republice nazvané „Vzdělání a řemeslo“, která se v listopadu uskutečnila v Českých Budějovicích. Bystřická škola, jejímž zřizovatelem je Zlínský kraj, zde obdržela ocenění za propojení školské a podnikatelské sféry, za nejlepší prezentaci zahraniční spolupráce a zazářila také v soutěži Truhlář roku 2017. V ní získala druhé místo v kategorii týmů a mezi jednotlivci triumfoval její student Roman Vilášek. Zvítězil v konkurenci dalších 18 soutěžících z 10 různých škol z celé republiky.

 

Foto zdroj: web Zlínského kraje

Romane, můžete přiblížit, v čem soutěž spočívala? Co jste při ní musel ukázat ze svých dovedností?
Soutěž byla složena ze dvou částí – praktické a teoretické. V praktické části bylo naším úkolem vyrobit židličku pro děti z dětského domova. Měli jsme na to celkem deset hodin rozdělených do dvou dnů. Hodnotila se kvalita konstrukčních spojů, dodržení rozměrů a tvaru opracování dílců i celkový vzhled výrobku. V teoretické části na nás čekaly otázky z technologie, konstrukce nábytku a nauky o materiálu.

Která část pro vás byla těžší?
Teoretický test mi připadal celkem lehký. Praktická část už byla trochu složitější, hlavně proto, že na ni bylo málo času. Úkol jsem stihl dokončit deset minut před koncem časového limitu.

Co jste pro splnění zadání měli k dispozici?
Na začátku jsme obdrželi materiál, konkrétně vyhoblované hranolky, a také konstrukční výkresy. Potřebné nářadí jsme museli mít svoje. 

Měl jste možnost konzultovat výrobní postup nebo jinak spolupracovat s ostatními soutěžícími?
Ne, to nebylo vůbec povoleno. Pořadatelé to velmi bedlivě hlídali. Dokonce jsme se nemohli radit ani se svými pedagogy. Ti nás sice do Českých Budějovic doprovázeli, ale v průběhu samotného plnění úkolu jsme s nimi vůbec nesměli přijít do kontaktu.

Co pro vás bylo při výrobě soutěžní židličky nejsložitější?
Musel jsem řešit hodně drobných detailů, což bylo poměrně náročné, protože jak už jsem řekl, na splnění úkolu jsme neměli příliš mnoho času.

Byla to vaše první účast v této soutěži?
Ne, již jsem se jí jednou zúčastnil. V loňském roce jsem v Budějovicích skončil pátý a v týmové soutěži jsme vybojovali třetí místo. Absolvoval jsem se však i další soutěže, například SUSO v Ostravě.

Plánujete teď účast na nějakém podobném klání?
Rád bych, ale žádná taková soutěž se v dohledné obě bohužel neuskuteční.

Proč jste si jako své budoucí povolání vybral právě truhlařinu?
Už od malička mě bavilo neustále něco vyrábět, takže bylo víceméně jasné, že se jednou budu živit nějakým řemeslem. Na konci základky jsem si vybíral z nabídky několika středních odborných škol a jejich oborů. Nakonec mě nejvíce nadchl obor truhlář, a tak jsem se rozhodl jít se do Bystřice pod Hostýnem vyučit právě tomuto řemeslu.

Kolik času ve škole věnujete teoretickému vyučování a kolik praktickému?
Už od prvního ročníku máme jeden týden teoretické vyučování a druhý týden odborný výcvik ve školních dílnách, takže to vychází zhruba nastejno.

Jaké jsou ve škole vaše oblíbené předměty?
Asi konstrukce nábytku a technické kreslení.

Co máte na truhlařině nejradši?
Líbí se mi dřevo. Je to pěkný materiál, při práci s ním se člověk nezašpiní, tak jako například s železem. Navíc pěkně voní. Baví mě dělat z masivu a také, když pracujeme na něčem méně obvyklém.

Co v rámci praktického vyučování na škole vytváříte? 
V prvním ročníku jsme například vyráběli dětskou sedačku, krmítko pro ptáky, ve druhém jsme dělali květinový stolek, ale také větší výrobky – například posed pro myslivce.

Jaké nástroje při práci nejčastěji používáte?
Ruční a rámové pily, dláta, hoblíky, vrtáky, ale od pololetí druhého ročníku jsme začali pracovat také na dřevoobráběcích strojích.

Se kterým dřevem se převážně dostáváte do styku?
Nejčastěji se smrkem, ale děláme i s tvrdšími materiály, tedy s bukovým, dubovým nebo ořechovým dřevem.

Co je podle vás na tomto řemeslu nejtěžší?
Pro mě asi řezbování. Této dovednosti bych se chtěl naučit v zájmovém kroužku tady u nás na škole. 

Prozradíte nám své nejbližší plány?
Letos jsem v třetím, posledním ročníku. Čeká mě výuční list, potom bych rád na naší škole pokračoval a dokončil si vzdělání v oboru s maturitní zkouškou.

Máte už nějakou představu, kde byste chtěl v budoucnu pracovat?
Přiznám se, že o tom jsem zatím ještě nepřemýšlel.

Děkuji za rozhovor a přeji vám do budoucna hodně dalších úspěchů, a také aby vám truhlařina nadále přinášela radost.

Zpracoval: Jan Vandík, zdroj: web Zlínského kraje